"Slepota"

31. března 2016 v 12:56 | Asuka |  TT
-čánek k tématu týdne-



Přijde mi to strašně divné. Od školky jsem žila s tím, že všechny mé kamarádky (to, že byla jen jedna nemusíme zmiňovat) mě už nepotřebují. Byla jsem ve druhé třídě uplně sama. Neuměla jsem si hledat přátele, odmala jsem byla jen s ní. Ale ona se odstěhovala (jen do vedlejšího města). Ve třídě nebyl nikdo, kdo by se se mnou kamarádil, ale ona si našla hned spoustu přátel a já byla na druhém místě. Postupem času jsem i já přestala brát jako kamarádku ji. Chtěla by jsem se od ní nějakým způsobem odpoutat, nemáme nic společného, už ne. Ale nejde na ní zapomenout, rodiče se pořád baví a já, ať chci sebe víc, nedokážu se jí zbavit. Za ta léta jsem poznala několik holek, které jsem i určitou dobu považovala za kamarádky. Dnes je ani nepozdravím a radši si vezmu sluchátka, protože se to v poslední době vě třídě nedá vydržet. Byla jsem s tím smířená. Jen pár lidí ve třídě se se mnou bavilo a teď už jsou jen dva. Ale přátelství to není, nic mě k nim nepoutá a já je nepotřebuji.

Celé se to ale překopalo v říjnu 2015. Naše škola dostala peníze na to, aby se někteří žíci dostali na týden do anglie. Všichni byli vybráni jen podle chování, to ale není důležitý. Byl poslední den a my měli odjíždět. Stáli jsme kousek od londýnského metra a čekali na zbytek lidí. Celý ten týden jsem tam byla v podstatě sama, jak jinak. Jenom jsem stála a slyšela za sebou něco jako:
"Obarvil si vlasy na růžovo."
"A kdo?"
"Nikdo, jen jeden korejec." dál jsem rozhovor neposlouchala. Upřímně mě to dost překvapilo. Byla to jedna holka chodící o rok výš než já. Protože jsem si o ní myslela, že je v pohodě, odhodlala jsem se jít za ní a zeptat se na toho korejce (a to je u mě fakt výkon). Nakonec jsem jí dokopala k tomu ukázat fotku, řekla mi že je to Woozi ze SEVENTEEN. I když je neposlouchám, byla jsem dost v šoku a vybalila na ní něco, co snad ani nedávalo smysl. Měla hroznou radost, že potkala někoho kdo poslouchá k-pop. Od té doby jsem začala chodit na obědy a domu příjdu asi okolo třetí. Díky ní jsem se začala bavit ještě se dvěma holkama od ní ze třídy a konečně si můžu říct, že mám opravdu přátele. Jsou jiné, chovají se ke mě jinak než ostatní. Nechce se mi příští rok vracet do těch starých kolejí, když už opustí základku a já ne. Snažím se s nimi trávit co nejvíce času a dovolit jim o mě vědět víc. Bohužel, nejsem sdílný člověk. Možná to je tím jak jsem byla dříve sama. Nedokážu jim říct co mě trápí a i když bych chtěla, neumím to vyslovit nahlas. Vědí o mě jen to co jsem jim dovolila vědět. Pořád je udržuji v určité slepotě. Neví toho tolik. Cítím se jako by jsem byla zase ta špatná. Nechci aby si myslely, že jim nevěřím. Vím, že pokud s tím sama nezačnu, nikdy se to nedozví. Pořád nevím zda jim mám říct některé věci a naučit se jim svěřovat. A čas se mi krátí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teranosuke Unko Teranosuke Unko | 31. března 2016 v 14:58 | Reagovat

Znám ten pocit... taky mám problém dělat si přátele... a ještě větší problém se někomu svěřit. Když je člověk dost dlouho sám, tak nějak zapomene jak na to, že?... nastanou ty obavy jako: ,,Co si o mne pomyslí, když se svěřím s tímhle?"
Tolik věcí, které chci říct, ale nedokážu je ze sebe dostat...
Těžko tě můžu začít přesvědčovat k tomu, aby ses přece jen svěřila, když vím, jak je to těžké... ale zkus to. Dokud to máš komu říct... aspoň se o to pokus.
Protože až se nebudeš mít svěřit komu, tak to bude daleko horší... bohužel.

2 Scar. Scar. | Web | 31. března 2016 v 20:00 | Reagovat

Heleď, jsem na střední v druháku (nic moc no, ale tak co) a taky ti mohu potvrdit, že na základce jsem byla stejný typ jako ty. Nedokázala jsem promluvit na člověka, vůbec. Psala jsem si dokonce s jedním kámošem ze slovenska, asiatem. Přijel pak za mnou a za pár lidí ještě do Česka a já prostě nepromluvila, doprovodila jsem ho tam kam jsem měla a jinak celá hodina byla promlčená. Byla jsem fakticky divná :D ale neboj se, nevrátí se nic do starých kolejí, po škole s nima můžeš stále chodit ven ne?:) Ber to tak, že je lepší mít méně opravdových přátel než milion falešných.
A taky ještě jedna věc, s tím, že neříkáš vše o sobě. Nedivím se, je to možná i dobře. Já to totiž taky nedělám a víš jak jsem za to ráda? Pak jsou lidi v určitě nejistotě a nemají proti tobě různé věci. Má to své výhody, ale samozřejmě, že až budeš mít kamarádku, které budeš opravdu na 100% věřit, pak nad tím nebudeš ani přemýšlet.
Jo, a koukám, že také posloucháš k-pop:)!

Tak přeji hodně štěstí a drž se:)

3 Wendy Wendy | Web | 1. dubna 2016 v 11:35 | Reagovat

Dlouho jsem byla na tom stejně. Měla jsem kamarádku,kerá byla falešná,ale nějak jsem to nebrala páč byla jediná. Pak mě podrazila a já si myslela,že si už nikdy žádnou nenajdu. Byl leden minulého roku a se mnou se začli bavit nějaké holky ze třídy a i ta falešná. Asi jim mě bylo líto xD.. A pak jsme byli bestky na život a smrt xD.. Jsme do dnrs,ikdyž každá chodí úplně jinam na školu xD Já a ta fejková jsme spolu ve třídě,druhx dvě spolu a ta pátá.. Ta je doma. Musíš jenom věřit:)
Wendy💋

4 Lessien Lessien | Web | 1. dubna 2016 v 17:37 | Reagovat

Znám to, loni jsem si dopisovala na fb s jedním klukem a se třídou jsme pak jeli do Prahy. On se ulil ze školy jen aby šel s náma. A bavil se jen s mou spolužačkou. Já mu sotva řekla Ahoj. Sem si připadala jako pitomec a když jsme šly z vernisáže tak jsme šli druhým východem a nechali jsme ho tam čekat a nevrátili se pro něj... ok no xD trapas :D ale sem stejná jak ty no. Navíc mě chtěj poslat na tábor. Jela bych se sestřenicí ,ale zase nwm no. Jenže sama nejedu ani za milion -nedokážu se s nikým bavit . Vždyť i v ateliéru sem požádala (pomocí sms :D ) učitele aby mě dal do toho druhého kde nikdo není .-.

5 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 2. dubna 2016 v 19:54 | Reagovat

Chápu tě. Já ač jsem měla nějaké "kamarády", tak jsem je za to nijak nepovažovala, prostě lidi na pokec, byly asi tak dvě holky, který se se mnou prostě pobavily a jedna z toho byla moje spolusedící, skoro neměla na vybranou. Až teď na nové střední jsem si našla kamarádku, vytvořily jsme si velice silné pouto, až na to, že zhruba před měsícem se dala dohromady s jedním klukem a mám pocit, že to už není takové jako dřív, u ní je otázka času. S ní ale nesedím a sedím s jinou holkou, s kterou se bavím a bavila jsem i víc, ale jednou jsem jí něco řekla a už se to neslo, tak jí prostě nic neříkám a hrozně se mi diví, že se nesvěřuji. Svěřuji se občas blogu a převážně deníku, brečím si v posteli sama, asi k tomu ani nepotřebuji lidi. Stejně se na mě vždy každý vykašlal. Jinak nebrečím jen kvůli tomu, to je zase moje slavné odbočování. Pěkně napsaný článek samozřejmě.

6 AWIT•ER AWIT•ER | Web | 3. dubna 2016 v 19:34 | Reagovat

Snad do konce prvního stupně jsem si vždycky myslela, že mám hafo kamarádů a byla jsem celkem v pohodě. Jenže pak jsem začala zjišťovat, že všude okolo vykládají, jak jsem špatná, že jim "ubližuju" a tak dále.. tím všude okolo myslím i jejich rodiče, protože jednou dokonce přišli do školy si na mě stěžovat. Já na ně čuměla jak debil, jelikož jsem o ničem neměla ani tucha a ty "kamarádky", kterých se to týkalo dělaly, jako že tam nejsou a byly taky dost vedle. Nejspíš nevěděly, že ty jejich pomluvy, o kterých jsem vážně vůbec netušila (ano, byla jsem slepá.. :D i hluchá, co už..), zajdou tak daleko. Nicméně můžu s jistotou říct, že jsem nic špatného neudělala.. Vlastně přesně to, co říkaly ostatním o mě, dělaly ony sami. :D I tak jsem ale přestoupila na jinou školu, kde je mi mnohem líp. Asi právě tím, že nemám takové ty bff. Nikomu bych se ve škole s ničím víc osobním, než je jméno mé kočky, nesvěřila. Ani oni mě. Nevadí mi to, nevadí mi oni a já jim taky ne.. jsou tam lidi, se kterýma občas prohodim řeč, ale nic víc.. ani s nima nechodím ven, i když se mě nějaký odvážlivec zeptá, jestli půjdu s nima. :D Nejsem na tyhle věci a nemám v plánu to měnit.. S nikým nemám ani společný zájmy co se týče okruhu školy. Díky bohu existuje internet, takže tenhle problém řeší možnost komunikovat s celkem hodně vzdálenýma lidma. Fakt si teď nemám na co stěžovat. Spíš se bojím toho dalšího roku, jelikož opět zmizím na jinou školu a nevím, jestli se mám těšit nebo ne :D chvíli si myslím to a pak zas to.. jsem divná :D

Každopádně v tvém případě si myslím, že když se někomu nechceš svěřovat, není to problém. Naopak je to dobře do určité doby, než je víc poznáš.. I když přejdou na jinou školu, můžeš se s nima stýkat i mimo.. Ale pak zase budeš sama v té škole, že? Nevím, třeba se naskytne podobná příležitost jako ta Anglie a potkáš zase nové lidi.. :> i tak držím palce^^

7 AWIT•ER AWIT•ER | Web | 3. dubna 2016 v 19:35 | Reagovat

[6]: Jo a boží design, samozřejmě :O :>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama