>//< *~* 9.4. - angličtina a hubnutí

9. dubna 2016 v 15:29 | Asuka |  still breathing.

Často přemýšlím nad tím, co mám vlastně za problém. Když to tady na blog.cz čtu, jsou na tom lidi o dost hůř než já. Nedokážu si ale vysvětlit, proč prostě já, ta, která by si asi neměla na nic stěžovat, pořád má nějaký problém.. Jak jste si možná někteří přečetli tady, tak jsem celý tento týden chodila na hodiny angličtiny.. Musím uznat, že jsme hráli pár her, co nebyli zas tak špatné. Ale celý týden mi vždycky před první hodinou bylo špatně od žaludku a nemohla jsem se soustředit.. Jednou jsem tam tak stála uprostřed hodiny a myslela, že sebou seknu. Díky bohu, že se to nestalo. Asi by jsem se tam už nemohla ukázat, po tomhle. Co mě ale i mrzí je to, že si myslím že to bylo naprosto k ničemu, vyhozené peníze a já byla jen vydeptaná ze všeho.. A dokonce si jednou i máma všimla toho, že nevypadám dobře.. Agh. Jsem tak ráda, že už je konec. Žádný stres, už "jen" písemky. Už žádné řešení toho jak vypadám, toho co tam zkazím, toho jak se ztrapním. Už žádné řešení proč na mě sakra Šulc tak blbě čumí a ani stres z toho, že před Romanem vypadám jako ta největší trubka na škole. Prostě jen já a moje příšerná třída. Sice jsou hrozní a nemám je ráda, ale alespoň za ty roky trochu opadl ten stud z toho co udělám špatně..
A aby tu bylo i něco z jiného témata - zase, zase jsem se na to vykašlala. Pořád poslouchám jak támhleta zhubla, támhleta taky a támhleta mi pokaždý hlásí kolik kilo jí zbývá.. Asi nemám pevnou vůli no.. A vždycky se na to vykašlu.. Začínám se pomalu smiřovat s tím, že nikdy nebudu hubená. Nikdy nebudu mít tak rychlý metabolizmus, nikdy nepřestanu žrát ty prášky na tu blbou štítnou žlázu.. Ono je to vlastně stejně jedno - i když zhubnu, vždycky jsem schopná to za jeden jediný den zase nabrat. Pořád poslouchám jen to, jak jsem tlustá a nebo (to je ale ta menší skupina) mi říkají, že vypadám dobře, ať nic neměním. Dobře ale přece neznamená, že jsem hubená. Vím, že jsou na tom lidi hůř než já a že to mám s tou blbou nemocí asi o dost těžší, ale upřímně - člověk co mě nezná a chce mě urážet, tomu je jedno zda jsem nemocná nebo ne, pořád to bude říkat a já to budu poslouchat. Nebaví mě pořád jen myslet na to co smím a co ne, na to co dělám špatně, nebaví mě pořád se jen ve všem snažit a stresovat se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lessien..yuki lessien..yuki | 11. dubna 2016 v 12:47 | Reagovat

Promiň ...je  mi mizerně ...častečně za to mohu já..promiň Asu! A nevykašli se na to ^^ vím že po tom prahneš dlouho a kdo ví možná si už blízko cíli. Nehleď na názor a keci ostatních ^^ Buď sama sebou a pokud prahneš po tom zhubnout tak si za tím jdi^^ ... A ještě jednou promiň :(

2 Kiara Kiara | E-mail | Web | 18. dubna 2016 v 14:07 | Reagovat

Kdybychom měli při stěžování si na svoje problémy řešit to, že někdo je na tom mnohem hůř, měli by právo stěžovat si jenom hladoví lidé v Africe, Syrští civilisté nebo třeba malá Indka provdaná za starého muže. Každého trápí něco jiného, všichni svoje problémy vnímají individuálně a nikdo nemůže toho druhého soudit za to, že se trápí nad něčím, co druhému přijde triviální.
Hubnutí, to je holt věčné téma. Od začátku roku se taky tak nějak snažím jíst lépe, protože celý život jsem na stravu nehleděla, začala jsem konečně snídat, jím více ovoce, tolik se nepřejídám. Ale moje úsilí je, zdá se, docela polovičaté, protože si prostě nedokážu odepřít úplně všechno. Připadám si, jako by mi něco chybělo, tak si prostě tu plechovku sladidel, cukru a vody koupím. A samozřejmě žádný výsledek není vidno, ani se necítím o moc líp... Takže chápu, jak je to těžké.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama