Moje propast

29. dubna 2016 v 22:31 | Asuka |  TT

Na poslední chvíli jsem se rozhodla napsat článek k tématu týdne. Původně jsem to chtěla psát trochu obecněji, ale moje momentální situace si vyžádala následující.


Myslela jsem si, že to sem napíši až někdy později, až bude všechno jasné na 100%, protože se to může ještě několikrát změnit. Moc velké naděje si už ale nedávám.
Minulý týden ve čtvrtek byl další obyčejný den. Lišil se jen v tom, že jsem měla cestou domů ze školy trochu pohnout, aby jsem pohlídala moji malou sestru, protože moje mamka měla jít na třídní schůzky. Ještě před odchodem jsem jí řekla, že tam stejně nemusí chodit, o nic nikdy nejde. Ten den se to ale dost protáhlo. Moje mamka mi zavolala, že ještě dojde nakoupit, ale už v tu chvíli se mi zdálo, že je divná. Pak přišla domů. A brečela. Nechci do toho moc šťourat, takže jenom v kostce - naši třídní vyhodili (tedy s tím, že nás bude mít do konce toho roku). Vždycky jsem měla odpor k mé třídě, kde se snesu v podstatě s jednou nebo dvouma osobama, ale přátelství to nazývat nechci. Moje učitelka ale byla naprosto úžasná. Ne jen proto, že mě její hodiny bavili, ale proto jaký byla člověk. Kolikrát by jsem šla s opravdovým problémem spíše za ní, než za rodiči. Byla jediná, kdo chápal jaké to je se bát před ostatními mluvit, to byl a je totiž jeden z mích největších problémů. Ona ale věděla jaké to je a pořád mě ujišťovala tím, že to se spraví, dávala mi jistou naději, že když i ona se toho zbavila, mě se to povede taky. Mám přijít o úžasného člověka. To mám za to, že jsem řekla, že poslední rok to už horší být nemůže. Takhle se mi to vrátilo.
Ale není to všechno. Pro změnu jsem dostala učitelku, kterou ze srdce nenávidím, ale to vlastně všichni, i učitelé. Psychicky jsem nezvládala jednu jedinou hodinu fyziky týdně, ale představa, že by jsem jí měla i na matiku je... Příšerná. Není třeba tu rozepisovat jaká je, ale stačí jen říct, že horšího člověka neznám. Moji rodiče a i spolužáků ale stojí za tím, že jí prostě nechtějí. Vědí jaká je a některé už sama učila. Rodičům se povedlo přesvědčit matikářku, ať si nás na rok vezme. Ale ředitelka (která je mimochodem hrozná kráva), řekla, že ne. Prostě ne, jsme nejhorší třída, takže tohle si zasloužíme. Jediná malá možnost je, že by jsem ji alespoň neměli na matiku. Kvůli tomu má moje mamka jít na speciální schůzku v pondělí a tam se asi rozhodně, jak to bude. Ale podle toho, jak ředitelku všichni známe, jen tak s ní něco nehne. Podle fiaska, co se dělo dneska, je moje mamka natolik vytočená z fyzikářky (pravděpodobné budoucí třídní), že pokud bude třeba, anonymně to oznámí inspekci. Doufám, že něco z toho vyjde, tohle totiž nechci.
Ale v případě, že to nevyjde, je několik žáků (těch o něco normálnějších) rozhodnuto, že odchází na jinou školu. Ale já školu na poslední rok měnit nechci. Ale moje propast spočívá v tom, zda jít na jinou školu, kde určitě budu mít zase problém dostat se do kolektivu nebo zůstat tady, bez jediné osoby, co by mi byla na blízku. Musím se jen rozhodnout, jaká možnost je horší. Zase se trápit kvůli novému kolektivu, protože to je taky jeden z mích problémů (s přechodem na druhý stupeň jsem měla problémy), nebo zůstat uplně sama, tam kde to znám? Já... Trápím se tím. Chce se mi z toho zase brečet.
Víte co jsem ale zažila poprvé v životě? Když jsme šli s naší třídní ven, aby nám oficiálně řekla, jak to je, seděli jsme u lesa na kamenech a všichni mlčeli. Jsme hrozná třída a já je tak moc nesnáším, ale najednou jsem měla pocit, že jsem mohla skončit hůř a že mezi ně svým způsobem patřím. Strávila jsem s nimi hodiny, dny, roky a hlavně i dost nepříjemných věcí, ale tohle je první etapa mého života. Ty lidi do ní patří a já jsem konečně cítila, že jsme jedna třída. Tohle je to nejkrásnější, co jsem s nimi kdy zažila.
Ale to končí. Hodlám si konec tohoto roku užít. Něco jí na konci roku koupíme a rozloučíme se. Nestojím o rozlučku v devítce, když tam nebude, tak už nikdy nebudeme všichni a já nikdy už nebudu cítit, že jsme třída.
Tohle je první věc, co si chci vážně pamatovat navždy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gabriella Gabriella | Web | 30. dubna 2016 v 10:09 | Reagovat

Upřímně bych si nedokázala představit, že by naše třídní odešla a mi dostali tu nejhorší učitelku. Ale asi bych nepřecházela, ten rok bych se to snažila zvládnout. Ale drž se ♥ asi to nebude nejlehčí věc, ale zvládneš to :) a držím palce :))

2 Teranosuke Unko Teranosuke Unko | 30. dubna 2016 v 17:16 | Reagovat

Tak to mne vážně mrzí... snad to nebude tak moc hrozné... :(
Ale aspon je pěkné, jak si svojí učitelky vážíte i když spolu vaše třída třeba dohromady nevychází. Moji spolužáci se k naší třídní chovají vážně hnusně i když je to v pohodě učitelka...
Snad se ti podaří přežít do devítky :).
A ohledně toho přestupu.. já nevím. Přestupovala jsem sice kdysi na jinou školu, ale chytla jsem to v té době tak nějak v pohodě a neměla s tím moc problémy. Ale tak pravda, že nikdy jistě nevíš do jakého kolektivu se dostaneš. Můžou tam být fajn lidi a ty můžeš začít od znovu... ale můžou tam být i další zmetci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama