Ohlédnutí zpět..

14. dubna 2016 v 7:00 | Asuka |  anime.

Psal se rok 2014. Byl začátek letních prázdnin a já v tu dobu byla závislá právě na tomhle songu. Poslouchala jsem to pořád.. Až jednou mě napadlo v tom sloupečku návrhů na sledování kliknout právě na toto (ano, přesně si pamatuji ten obrázek). A vlastně tahle blbost odstartovala moji závislost na nightcore. Sice už teď poslouchám spíš kpop, ale to asi všem došlo, že.. Věděla jsem, že takhle jsou nějaké animované seriály, ale snažte se něco hledat, když nevíte jak se to jmenuje.. Až jednou jsem narazila na článek s názvem "Jakou má nightcore spojitost s anime?" a přesně od té chvíle jsem věděla, co hledám.



Přesně tak. Tohle bylo první AMV co jsem viděla. Musela (prostě MUSELA!) jsem to anime vidět. Takže bylo léto, hrozný vedra a já seděla doma a koukala na Black Rock Shooter. Věřte tomu, že jsem to skoro celý probrečela. Pamatuju si, že jsem pak do konce prázdnin zkoukla ještě pár anime. Jistě, že jsem nevěděla kde se koukat, takže jsem byla jen na YT. Viděla jsem tam Clannad, Elfen Lied, Rosario + Vampire a jinak myslím, že nic. Na začátku školního roku jsem viděla (na nějakejch ruskejch stránkách, heh) Mirai Nikki, což je pořád jedno z těch nejlepších anime, co jsem kdy viděla. Pak už to bylo všechno převážně na Shirai.
Jo, přesně takhle to všechno začalo. Možná je až pošahaný jak moc mě to ovlivnilo. Byly doby kdy jsem neměla nic, ani blog, ani FB na kterém jsem poznala fajn lidi a o přátelích se zmiňovat nemusím, jistě, že žádní nebyli. A vlastně si ani nejsem jistá, zda teď jsou. Jediné co jsem měla bylo anime (a teď toho nemám vlastně o moc víc). Je to už pár měsíců. Asi jsem se dost změnila... A vlastně i pořád se ze svého života snažím vyškrtnout věci, co mi nejsou prospěšné, ale tohle nechci za nic vyměnit. Je to pro mne jako droga. Asi je to ode mě hrozné klišé, ale tohle je něco, co mě pojí s mím starým já a doufám, že jednou mě to bude pojit s tím dnešním. Může to být trapný, dětinský nebo ohraný, je to jedno, nenechám si do toho kecat. Vyčtěte my jak vypadám nebo co dělám i jaká jsem, ale tohle ne. Hlavu vzhůru! Ten, co tohle nezažil neví jakou eufórii nám to přináší. Chce se mi z toho brečet. Znáte ten poct když chcete vědět jak to anime skočí, ale nechcete aby to skončilo?.. Jsem z toho vždycky smutná. Ale vlastně šťastná. Je to pro mě nepopsatelný pocit, který mi nic jiného nepřinese.
A proč je to vlastně u téma týdne? Protože téma "Hlavu vzhůru" mi přijde jak něco veselého a teď zrovna zažívám pocit štěstí. Tenhle článek má naznačovat mě samé hlavu vzhůru. A ne jenom mě - všem lidem, co to také znají.

Pomalu mi dochází, že už mám jen rok na výběr střední školy.. Nikdy dřív jsem si nevšimla toho, že vlastně nic neumím. Někdo maluje a někdo sportuje. Někdo odmala chodí do hudebky nebo tancovat. Někdo dělá zase gymnastiku. Jenom mě pořád není jasné, co jsem celé dětství dělala. Nic nemám a neumím. Od té doby, co jsem zde napsala, že už mám přátele, o tom pochybuji. Asi se mnou udělali knihy a filmy své a já vidím přátelství jako něco tak jedinečného a úžasného, že to je nerealistické. Nevím zda jsou to přátele nebo ne, ale chci aby byli. Jen neumím být taková jaká jsem. Před nějakou dobou mi došlo jak jsem se vždy přetvařovala. Sama jsem někdo jiný, ale s někým jsem naprosto nesnesitelná. Divím se, že to se mnou je někdo schopen vydržet. Chtěla by jsem tohle moje já, kterým jsem tady, umět ukázat okolí. Ale zase... Jsou to tedy přátele nebo ne?.. Nevím, ale přesně když se nad tímhle zamyslím, dojde mi, že mám anime. Mám tuhle ulítlost na asijskou kulturu a jsem za to neskutečně šťastná (doufám, že to dává smysl). Hlavu vzhůru! V tuhle chvíli jsem šťastná. Ta chvíle, když ležíte v posteli a z očí vám tečou slzy... Co máte? Hm? Já nikdy nic.. Jsem asi hloupá a nevážím si toho co mám, ale téhle blbosti se nevzdám.
Sakra. To nedává smysl, jako vždy. Asi by jsem neměla mít blog, neumím psát. Heh.
Co jsem ale chtěla říct - nemám vlastně nic, ale anime je jedna z mála věcí, co mi dává pocit, že toho mám více než ostatní.
- Asuka 2016 -
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 adís adís | E-mail | Web | 14. dubna 2016 v 15:44 | Reagovat

Moc pěkně napsané.
Joo, to byly časy. Teď ani nikde nevidím anime blogy aktivní, ale jen s kpop (nic proti).
Ale vše se mění; až je to někdy smutný..

2 Teranosuke Unko Teranosuke Unko | 15. dubna 2016 v 14:22 | Reagovat

Taky je pro mne anime neskutečně důležité. Ale oni to lidé, kteří na tom neujíždí prostě nemůžou pochopit... A přesně jako u tebe, ani já na anime nedám dopustit. Dokonce je to pro mne jedna z nejdůležitějších věcí v životě. Občas mne i trochu mrzí, že mi ji chtějí ostatní sebrat.
Přátelé, huh. Taky nepamatuji, kdy jsem mohla naposled někoho považovat za mého přítele. Kdy jsem mohla někomu říct úplně vše bez ostychu. Kdy jsem mohla před někým být sama sebou. Bylo to vůbec někdy? On se někdo takový hrozně těžko hledá... někdo kdo tě přijme se vším, bez ohledu na to, co jsi. Někdo pro koho jsi jeden z těch nejdůležitějších.
A právě proto je anime věc, která nás drží nad vodou! Když už to nejsou ti "přátelé"...
Co se týče té přetvářky... taky jsem ji měla. Dost dlouho. Nedokázala jsem si přiznat jaká jsem a co cítím. Nesnášela jsem se. Až jsem si to jednou uvědomila. Bolelo to. Ale aspoň jsem se díky tomu začala mít trochu víc ráda. Buďme sami sebou.
Helec, já zrovna dnes dělala přijímačky na střední. A pamatuji si, že jsem taky absolutně nevěděla co se mnou. Jenže pak se naskytla škola, která se zabývá knihami a já věděla, že je to to pravé. Takže by bylo lepší přestat se soustředit na to, co ti nejde, ale na to co tě baví. A s tímhle přístupem si hledat školu. Navíc, dnes je více možností a oborů než si dokážeš představit. I já se divila kolik toho je.
Neboj ono se určitě něco najde ;).

3 Gabriella Gabriella | Web | 15. dubna 2016 v 20:32 | Reagovat

Sakra to mi připomnělo ty doby když jsem ještě byla na my-wolf-stories... ach jo částečně mi to chybí, ale chtělo to změnu. Navíc tamta kvalita článků byla přímo katastrofální... teď se na anime kouknu jednou za X let. Ale na nightcore jsem pořád závislá.. už ale o dost méně. Kde jsou ty staré časy?! Chybí mi. No jo no život je změna jak k lepšímu tak k horšímu no. První anime co jsem viděla a dá se to nazvat ANIME bylo vlastně Vampire knight ♥ Ale u anime se vždy cítím tak nějak vyjimečně a jinak...

4 AWIT•ER AWIT•ER | Web | 16. dubna 2016 v 12:12 | Reagovat

To s tím anime máme v podstatě stejné.. taky jsem nejdřív znala nightcore a tehdy jsem ani nevěděla, že manga a anime jsou dvě rozdílné věci.. :D ale znala jsem to, věděla jsem, že to existuje.. Nakonec jsem ale anime začala sledovat díky jednomu streamerovi, který hrál lolko a na ploše měl Touku z Tokyo Ghoula a jelikož ho úplně zbožňuju (jmenuje se Cyanide btw), tak jsem musela zjistit, co to má být. :D A tak jsem shlédla první sérii, čuměla na monitor jak debil, slzy po celým ksichtě a prostě jsem musela mít víc :D pak přišlo na řadu Fairy Tail a dalších x anime.. A musím přiznat, že je skvělý pocit, když úspěšně dokoukám anime, ale zároveň chci prorazit hlavou zeď, jelikož nechci, aby to skončilo :D

To s tou školou - na tom jsme taky podobně.. mám pocit, že jsem celé dětství akorát koukala na Kouzelnou školku a hrála člověče s bráchou.. O.o Nemám tušení co chci vůbec v životě dělat.. proto jsem se rozhodla teď pro gympl (na který nemám ani jistotu, že mě vemou) a snad za ty čtyři roky zjistím co dělat.. :/ :D

Jinak opět moc pěkně napsaný článek^^ Ta poslední věta má něco do sebe, vážně :D

5 Leriane Leriane | Web | 17. dubna 2016 v 10:06 | Reagovat

S tím koncem anime to máme podobné, vždycky to chci dokoukat, ale nemám takovou odvahu se s tím anime pak rozloučit a je mi to líto. Pokud se nemůžeš rozhodnout tak je nejspíš nejlepší volba gympl. Každý má na něco talent a já věřím, že ho po čase objevíš. Co se týče přátel, přátelé jsou drahocená věc a i já to mám tak, že některým ukazuju jinou tvář než skutečně mám a chtěla bych je odměnit, že i když jsem vzteklá a nesnesitelná tak to se mnou vydrží. Musíš si těchto lidí vážit. Nejsi hloupá. Každý má něco co má rád, nějaký koníček, kterému se rád věnuje a tím koníčkem nemám namysli jenom anime. Tento koníček nám pomáhá se otevírat, usmívat se na okolí a tvoří část naší osobnosti. Takže přestože si většina lidí o anime myslí, že je hloupost, ale uvědomují si ti lidé, že kdyby tohle nebylo... naše povaha by nikdy nerozkvetla? Moc pěkný článek. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama