Delirium; Pandemonium; Rekviem; ~vyjádření

21. června 2016 v 21:10 | Asuka |  knihy.

Častokrát se mi stává, že neudělám recenzi na knihu nebo anime jen proto, že jsem z konce příběhu psychicky na dně. Ale od této trilogie mě dělí už další dvě knihy, takže dokud si to pamatuju, napíšu recenzi. Recenzi, která vám k ničemu nebude, protože tohle není ten typ článků, co by mi šel. A jaký ti jde, ty blbko? Ale ráda by jsem se v tom zlepšila, a jinak než z chyb se učit nedá.


Rozhodla jsem se to prostě vzít postupně. Ke každému dílu napíšu svůj názor. Můžřeme začít.

DELIRIUM
autor: Lauren Oliver
anotace: Dříve si lidé mysleli, že je láska dobrá věc. To bylo předtím, než na ni vědci objevili lék. Lidé nechápali, že když vám jednou láska oblaží mysl a rozproudí krev, není úniku. Teď je všechno jinak, vědci ji dovedou vymýtit a vláda požaduje, aby se všichni občané v den svých osmnáctých narozenin podrobili speciálnímu lékařskému zákroku, díky němuž by měli být vůči lásce imunní. Lena Halowayová se na ten den vždy těšila. Život bez lásky přece znamená život bez bolesti, bezpečný a předvídatelný. A šťastný. Schází devadesát pět dní, jenže Leně se stane něco nemyslitelného: Zamiluje se.
názor: Od autorky jsem četla knihu Chvíle před koncem, takže jsem si byla jistá, že mi její styl psaní bude sedět. Kniha má poměrně pomalý rozjezd, takže jsem tento díl četla nejdéle. Co mi ale asi do půlky knihy vadilo, byla hlavní hrdinka. Dostat se do její kůže pro mne byl poměrně oříšek, protože se na svět koukala přesně naopak než já. Budu k vám upřímná, ale já mám odmala takovou svojí úchylku, a když říkám odmala, tak fakt třeba od pěti. Už jako malá jsem si večer, když jsem ležela po tmě v posteli, představovala jak si najdu jednou kluka a budeme šťastní až do smrti. Jo bylo mi pět. Už jsem - i přesto, že moje zkušenosti s kluky jsou na bodu mrazu (a i ještě dlouho budou) - jsem už trochu zjistila jak to v životě chodí. Co si budeme povídat? Můj sen o tom, že se první den na střední škole do mě zamiluje nejúžasnější kluk na škole, je jaksi nereálný. A vím i to, že se člověk prostě nezamiluje jen jednou. Sama nevím, proč to mám odmala takto nastavené. Ale pořád to tu je - pořád před tím než usnu přemýšlím nad tímto tématem. Divím se, že mě ještě nepřestalo bavit. Heh. Ale to jsem odbočila. Chtěla jsem jen říct, že pohled hrdinky byl naprosto opačný než můj. Když to řekneme v koste - já žila/žiju s tím, že láska je to jediné, co mě může zachránit. Ona žila s tím, že jediné, co jí zachrání, je vyléčit se, aby se nemohla zamilovat. Ale autorka mě zase donutila vcítit se do jejích pocitů, to se mi na ní líbí, dokáže věci tak dobře popsat a převyprávět, že vám přijde jednání hlavní hrdinky oprávněné a chápete to. Takže mi nakonec Lena sedla. Bohužel jsem ale u konce knihy trochu váhala, zda si koupit pokračování, protože se mi často stává, že si koupím druhý díl a nedočtu ho. Ale stejně jsem podlehla a koupila si ho.

PANDEMONIUM
anotace: -tu nedoplním, protože obsahuje spoilery, které mě naštvali, když jsem si to přečetla-
názor: Druhý díl je psán trochu jinak. Střídají se tu dva druhy kapitol. Jeden se nazývá tehdy a jeden teď. Ze začátku mě o dost více bavily kapitoly tehdy, protože navazovali na první díl. Zato teď, se odehrávalo až po delší době. Musím ale říct, že to zas tak špatný nápad nebyl, protože bez tehdy by nedávalo smysl teď, a bez teď by jsme se jen tak nedostali přes dlouhé tehdy. Snad chápete. Jakmile se ale začalo něco dít, tak už jsem se nemohla odtrhnout od knihy. Bylo zde spoustu nových postav, které jsem si oblíbila. Na scénu se také dostal Julian, další chlapec (kluk, muž, týpek,.. říkejte mu jak chcete). Byla jsem pevně rozhodnutá, že se mi líbit nebude, protože jsem fandila už od samého začátku Alexovi (který byl už v prvním dílu), ale... Samozřejmě jsem podlehla a oblíbila si i jeho. Byl z uplně jiné strany, takže jste mohli porovnávat různé životy lidí. Díl jsem přečrtla už velmi rychle, ale za začátku a občas i uprostřed knihy, mě napadlo, jestli jsem neudělala chybu, že jsem pokračovala ve čtení. Moje pochybnosti sice rychle zmizeli, ale pořád to nic neměnilo na tom, že nějské byly.

REKVIEM
anotace: -opět nedoplním-
názor: Opravdu jsem se těšila, až konečně zjistím, jak tento silný příběh dopadne. Třetí díl byl od prvního dost daleko, takže přívaly nostalgie nechyběli. Ale opět se tu střídaly dva druhy kapitol. Jeden byl normální, z pohledu Leny. A ten druhý z pohledu Hany, Leniny kamarádky, kterou můžete poznat už v prvním díle. Hanin pohled byl o něco nudnější, ale bez něho by nedávali věci zase smysl, takže to nebyl přešlap. Už mě tu nepřepadali pochybnosti o tom, že jsem to neměla číst a koupit si radši něco jiného. Nechybělo tu napětí, ale Lena mě chvílemi začala zase štvát. Nechtěla jsem si to dlouho připustit, ale bylo prostě nerozhodnutelná. Nevěděla koho nebo co vlastně chce. A protože jsem si oblíbila Alexe i Juliana, některé její chování vůči nim, mi prostě nepřišlo správné. Muselo to působit, jakože jí něco přes noc přelítlo přes nos, a ona otočila o 360 stupňů. Ale i tak jsem si celou trilogii užila a nakonec nelituji jejího koupě. Konec byl trochu otevřenější, ale ne tak moc, že by jste nevěděli, jak to skončilo. Rozhodně to není poslední kniha, co jsem od autorky četla.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gabriella Gabriella | Web | 21. června 2016 v 21:22 | Reagovat

Mám pocit, že od této autorky už doma nějakou knihu mám *-*. Nejsi sama kdo si tohle před spaním představoval x3 ! Pořád mi něco z toho zůstalo, představuju si věci, které jsou nesplnitelné no :/
A jak jsem ti již myslím psala tak tuto trilogii si určitě někdy přečtu :) rozhodně piš více recenzí! Náhodou ti to jde Asu ♥

2 Gabriella Gabriella | Web | 21. června 2016 v 21:22 | Reagovat

A gratuluju k 1600 ♥ návštěv

3 sarushef sarushef | Web | 22. června 2016 v 19:31 | Reagovat

Upřímně bych taky chtěla zažít dílo, který by mě taky tak dostalo. Asi to neumím správně prožívat nebo co :D

4 Teranosuke Unko Teranosuke Unko | 24. června 2016 v 9:42 | Reagovat

Knihy vypadají docela zajímavě, ale asi to nebude můj styl. Což ale neznamená, že bych si to nepřečetla, hmm. Možná někdy...
Jinak mám podobný problém. Taky mám takový naivní sny o nějakém vysněném klukovi, který ani v realitě nemůže existovat, protože je na to příliš úžasný XD.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama