Rozlučka

27. června 2016 v 16:50 | Asuka |  still breathing.
Ale nedělejte. Já vím, že z toho pořád nemůžete, stejně jako já.

Sice na té zpropadené základce musím strávit ještě jeden rok, ale jak jsem už ve spoustě článcích zmínila - moje milovaná třídní odchází (vyhodili ji, nehledejte v tom vědu), takže jsme se s ní chtěli nějak rozloučit. Tady vám tedy napíšu, co se vlastně dělo.


Byli jsme domluveni, že nedaleko mého domu v klubovně, kam chodí zálesáci (chodí tam moji 2 spolužáci, takže to zařídili), budeme stanovat. Měli jsme tam spát ze čtvrtka na pátek a já se ani trochu netěšila. Nemám takovéhle přespávání někde venku ráda, takže jsem se do toho moc nehrnula, ale rozlučka je rozlučka a já se zúčastnit chtěla. Nakonec tam bylo z naší třídy jen osm lidí z dvanácti, což bylo dobře, protože dvě holky, co nešly tam stejně nikdo nechtěl, protože my jsme přece moc trapná třída a ony budou radši někde fetovat s týpkama 20+. Pak také nešli dva spolužáci, protože jeden z nich měl z chování dvojku a druhý měl za tři.
Bylo v plánu, že přijdou i rodiče a uděláme dort a všechno možné a pak taky upečeme buřty. A upřímně se mi to ale fakt líbilo. Ono když na to příjde, tak jsme takhle v osmi byly dobrá parta. Jo.. sice ty dvě blbky, co tam byly ráda nemám, ale zbavit se jich nemůžu a nenechala jsem si to od nich zkazit. Myslím, že nás to o dost víc sblížilo. Sice jsem tam pak večer celou dobu seděla u ohně, mlčela a jen poslouchala o čem se baví, ale to dělám všude. Už se nechci zabývat tím, že jsem navíc, moje místo tam je prostě mlčet. Mrzí mě, že takhle fajn to není ve škole. Ale třídní nám tam oznámila, že budeme mýt, díky bohu, dobrou novou třídní a že konečně jeden z kluků, co tam nebyl, propadá.
Taky jsem se dozvěděla jednu, pro mě novou, věc. Byla tam mamka od mého spolužáka (dále jen T), kterou moc neznám, ale nikdy mi moc sympatická nebyla. Má přes 180, ale zato T je ten typ lidí, co sežere celou ledničku a nepřibere.. Takovej ten hubenej týpek no, jen aby jste si ho dokázali trochu představit. Ta jeho mamka před delší dobou byla nemocná (nevím co jí bylo) a já věděla jen o tom, že na třídní schůzky chodila v šátku, protože neměla vlasy. Rozjela se tam taková debata mezi rodiči, kdo kde doma pomáhá a jak. Ona řekla, když tam T nebyl, že když na tom byla nejhůř a její manžel byl v práci, tak se o ní T musel starat. A tím myslím, že nebyla schopná udělat sama skoro nic. Musel jí třeba i koupat a se vším pomáhat. Mluvila i o tom, jak viděla, co s ním udělalo to, jí vidět takhle, bez vlasů s nějakou velkou jizvou, o které už dál nemluvila. Bylo vidět, jak si jsou blízcí. Jak je právě tahle nepěkná zkušenost sblížila. A já na to prostě nemohla přestat myslet. Vídám ho už tři roky v podstatě každý den, ale nikdy jsem si nevšimla, že by ho něco trápilo. Nikdy se nezmínil o tom, že by ho něco trápilo. A přitom prožil něco takového. Napadlo mě, že já by jsem toho možná nebyla schopná, že by jsem to nezvládla tak jako on. Myslela jsem si, že ho znám, ale nebyla to pravda. Musím ho za to obdivovat. A musím děkovat za to, že jsem zdravá a moje rodina také. Díky.
Když jsme pak bili večer u ohně, tak jsem s T mluvila a vzpomněla si na to, jak jsme někde na začátku šesté třídy byly venku na těláku běhat a on mi zezadu šlápl na nohu, ale on spadl a já ne. Ono je vlastně dost jednoduché ho vytočit. V tu dobu jsem ho ani pořádně neznala, ale dobrý pocit jsem z něj neměla, protože na mě pak řval, že jsem děvka a všem, i učitelce, to bylo jedno. Smáli jsme se tomu, i když si na to nepamatoval. Ale stejně se mi skoro mo třech letech omluvil. Za tu dobu, jsem si na to vzpomněla nesčetněkrát, ale on se omluvil a já už na to nebudu muset nikdy myslet. Nebo možná budu, ale vždycky jen s úsměvem , jak jsme se tomu smáli.
Sice je to pořád ta hrozná třída, ale já to prostě silou vůle nezměním, můžu se s tím jen smířit. Tohle byl asi ten nejlepší školní rok, co jsem zažila. Pořád se nehorázně těším, že vypadnu ze základky, jednou. Ale i tak jsem ráda za tyhle chvíle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teranosuke Unko Teranosuke Unko | 27. června 2016 v 21:53 | Reagovat

Ony ty rozlučky jsou vždycky takové... zvláštní, asi. Já teď měla rozlučku v devítce a i když jsem celou naši třídu měla za naprostý trash, tak v té chvíli jsem to cítila jinak.
Bylo byl fajn, kdyby byl příští rok lepší. Třeba jsou ve tvojí třídě i fajn lidi, jen to nevíš... kdoví co se v nich skrývá, přesně jak to bylo u T. Já měla třeba spolužačku se kterou jsem se v 6 třídě úplně nenáviděla (trhaly jsme si navzájem vlasy, no) a i když je to typ holky, která kouří a přišla o to ve 13, zjistila jsem, že se s ní dá mluvit. Ani za nic bych se s ní nechtěla kamarádit a rozumu taky zrovna moc nepobrala, ale nebyla tak hrozná, jak jsem si původě myslela. Lidi jsou velmi překvapiví. No, nezbývá mi nic jiné, než ti vážně popřát hodně štěstí do dalšího školního roku.
Tak se drž!

2 Gabriella Gabriella | Web | 28. června 2016 v 15:51 | Reagovat

Já si na svou třídy vždy ztěžuju. Že ji nemám ráda (jak víš je nás docela dost..). Nemám, ale když se více zamyslím tak předci jen pořád docela ujde. Přestože je tam hodně lidí, které nemám ráda -je tam i pár které ráda mám. Je to méně lidí ve srovnání s těmi co nemusím, ale i tak pořád naše třída mohla dopadnout mnohem hůře že... Po dnešku nevím jak zvládnu ještě jeden rok, ale musme to dokázat. Drž se Asu :)
Pamatuji si, že když od nás odcházela jedna učitelka byla jsem z toho dost smutná, ale pak jsme dostali v 6novou a je ještě lepší. Určitě i ta vaše nebude nepříjemná! :) Hodně štěstí

3 beepinka beepinka | Web | 29. června 2016 v 12:50 | Reagovat

*Monster gif...yeeeees >.<♥*

Jinak je dobře,že ta rozlučka proběhla takhle v pohodě a docela sis jí i užila :) A ke všemu že se ti ten kluk omluvil..to je skvělé! Vy se asi spolu nějak nekamarádíte,co? ...nechtěla by ses s ním nějak víc sblížit? :) Třeba bude fakt fajn :) ^^ Já osobně se snadněji vždy skamarádím s klukama než s holkama ^^

4 Camelia Camelia | E-mail | Web | 29. června 2016 v 21:58 | Reagovat

Závidím. Naše rozlučka byla nuda. Ale znělo to fajn. Jsem ráda, že jste si to s tím klukem vyříkali, a věřím, že takový zážitek opravdu dokáže lidi sblížit.
Držím palce, ať ten rok nějak zvládneš. Kam se potom chystáš?

5 Koko_Chan Koko_Chan | E-mail | Web | 3. července 2016 v 17:14 | Reagovat

Já základku moc ráda neměla ale na střední sem potkala hodně kamarádů kteří mi pomohly, na základce sem žádné bohužel neměla :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama