*positive mode active* /11.8; kaktus; happy time/

17. srpna 2016 v 14:53 | _asuka |  still breathing.

Yah~
Tohle se vážně nestává často, ale teď o sobě můžu říct že jsem na 101% šťastná, takže toho využijme nějak prospěšně. Další článek plný keců je na světě^^ pokud to je alespoň trochu slušný článek, vytisknu si ho. Hehe.


Wau, takže kde začít. Už asi půl roku dopředu jsem byla s Yu (její články čtu už od konce roku 2014), jsme byly domluvené, že se spolu v létě sejdeme. Po několika změnách jsme se tedy dohodly na 11. srpna (jsem magor na datumy, takže si to píšu). Co si budu nalhávat? Bála jsem se koupit si jízdenku na vlak. Jsem na tohle hrozná, takže jsem z toho měla další trauma. Ale dala jsem to. Fakt že jo. Sama tomu nevěřím. Sice jsem se chvíli užírala tím, že mi ta ženská v okýnku nerozuměla, takže jsem to musela říct dvakrát, ale pak jsem to přešla. Cestou vlakem se mi strašně potily ruce. Což není nic novýho, heh. Po tři čtvrtě hodiny cesty jsem byla na místě. Koupila si pití, a šla na místo. V klidu jsem přešla přechod. Mám trauma z přecházení přechodů. Ale dalo se to. Pak jsme se potkaly. Několik hodin jsme jen mluvily, jedly a hlavně chodily. Vůbec jí nevadil můj příšerný hlas. Já závidím všem holkám, co jim neříkají, že maj chlapeckej hlas. Fakt není zábavný to slyšet často.
naše krysí fotka

Já vím, že to píšu pořád, ale v ten den mi něco došlo. Ne jen to, že mám kamarádku, to jsem si o ní myslela dávno, ale že mám víc přátel. Že mám lidi, co tu jsou a poslouchají. Poslouchají. Slyší ty maličkosti, co je tak snadné přeslechnout. Upřímně mě překvapilo, když mi do ruky strčila obálku a zakázala mi, aby jsem se do ní koukala. Že prý je to na dlouho, tak ať si to nechám na potom. Celý den jsem jí držela v ruce, ale jsem ráda, že jsem se na to pak podívala. Bylo to lepší, udělat to osamotě. Možná, že jsem nevypadala šťastně, když si mi to dala, ale vážně jsem dlouho nebyla tak šťastná. Pocity štěstí mi nikdy vyjadřovat nešly. Zatím, co ostatní holky křičí, smějou se, pláčou, děkujou, jáfaktnevimcodělaj, já prostě jen mlčim a čumim jak debil. To je můj projev radosti na veřejnosti. Takže se vážně omlouvám, pokud ti to tak nepřipadalo, tak šťastná jsem ale opravdu dlouho nebyla. A co že se v té obálce nacházelo? Dva dopisy a fotka (pokud se to tak dá nazvat). Připadal jsem si blbě, že jsem nic neměla a nic takového, co pro mě udělala, mě ani nenapadlo. Asi budu fakt strašná kamarádka.
Takže k dopisům. Jeden byl od ní. Nebudu ho tu zveřejňovat, myslím, že to je už trochu osobní. Ale to co mi tam napsala pro mě vážně moc znamená. Právě když jsem ho dočetla, mě napadlo, že chci od života tak moc, ale přestala jsem vnímat, co se děje teď. Když vidím všechny ty kpop skupiny, jak jsou (doufám, že ve většině případech) šťastní a jak žijou, tak mě zamrzí, že já jsem další trapka v davu. Ne, že by mi to uplně vadilo, ale být nějakým způsobem užiteční, by bylo hezké. Ale v tom všem, jsem přestala myslet na to, že i můžu mít hezké vzpomínky s lidma, co mám ráda, že i můžu dělat všechny ty věci, co oni a že i mám svůj svět a lidi, co do něj patří. Můžu to dělat všechno, nemusím čekat až dostuduji, až budu mít tohle a tamto. Ah, asi mám vážně pomalý vedení, že mi to došlo až teď.


Druhý dopis byl od Penny. Yu jí požádala, aby mi ho napsala. Tohle jsem už vůbec neočekávala. Psala ho v dubnu, několik dní po mých narozeninách. Už od dubna to na mě čekalo, nemůžu uvěřit, že na mě někdo takto myslel. *čeká pár minut, protože štěstím zase čumí na klávesnici* To, co mi tam napsala, mě taky dostalo. Jak jsem si někdy mohla myslet, že jsem sama? (=až budu příště brečet ve dvě ráno v posteli, vzpomenu si na to) Jsou tu lidi, co pro mě dělají takovéhle věci. Nikdy jim to nebudu schopná splatit. Neexistuje nic lepšího, než když někdo chce a hlavně věří vám samým. Bez Penn by pravděpodobně tenhle blog ani nikdy neexistoval. Bez Penn, by jsem pravděpodobně ani nevěděla, že existuje někdo, kdo se jmenuje Taehyung. Nebýt jí, tak by jsem do kpopu nezmagořila. A pokud ano, tak později.

A poslední věc, co se v oné obálce nacházela, je taky od Penn. V dopise mi napsala, že je to z nějakého vietnamského časopisu. TAKŽE, CO TO ASI TAK MOHLO BÝT, ŽEJO?! ANO, MOJE SMRT.

Děkuju, děkuju, děkuju, děkuju, děkuju a tisíckrát děkuju. Za dopisy, za krásný den, za všechno.

No a protože si Yu stála za tím, že mi musí něco koupit, tak jsem si vybrala kaktus. Na oplátku jsem ji alespoň zaplatila oběd. Když už ale jsme u těch kaktusů, tak vám se dám všechny mé kaktusy, co mám doma. Zmiňovala jsem, že dávám dohromady EXO?..

Tenhle kaktus mi koupila a já jsem ho hned po tom, co jsem přišla domů musela pojmenovat. Hehe. Jeho jméno je Chanyeol. Strašně se to hodí, já vím. Díky.

Tohle je Suho, dostala jsem ho od kamarádky k narozeninám. Mám ho ve skleničce od svíčky, protože nevim, kam to všechno dávat.

Tady je Sehun. Musela jsem ho tak pojmenovat, protože mi typově přijde jako Luhan. A já samozřejmě musela mít Hunhan, žejo.

Tady je tedy Luhan. Mám ho ze všech nejdýl a myslím, že jsem ho tady už někde přidávala.

Chen. Strašně dlouho jsem nevěděla, kdo to vlastně bude.

Kyungsoo. Můj nejhezčí kaktus qwq



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gabby Gabby | Web | 18. srpna 2016 v 12:05 | Reagovat

Prej chlapeckej hlas :D já mám taky no... a hlavně pak když se slyším na videu, tak uplně: Ne, to nejsem já. Ale je pěkný, že jste se tak sešli :)

2 Narbie Narbie | Web | 18. srpna 2016 v 12:58 | Reagovat

Radost z dopisů znám, většinou mě potěší víc než kdejaká věc a čtu si ho s radostí a se slzy v očích několikrát dokola, i když tak třeba není nic, z čeho bych měla brečet. Spíš je tu ten pocit. Že pro někoho něco znamenáš. Že někomu stojíš za ta slova.
Svůj hlas též nemám ráda..kolikrát se fakt musím snažit, abych zněla víc jako holka. A o mém hlasu na videích ani nemluvně.
Setkání bylo určitě fajn. :) A o vyjadřování pocitů...tak v tom to mám stejné. Opravdu nechápu, jak některém jde (jak ty tu sděluješ) brečet a podobně, když...ah, já absolutně neumím reagovat...na vše.

3 Gabriella Gabriella | Web | 19. srpna 2016 v 21:32 | Reagovat

Božíčku nemáš vůbec za co. Jsem moc ráda, že ti to udělalo radost. Ano už od dubna jsem ho měla schovaný v nočním stolku no :D a přežil renovaci pokoje bez toho abych ho ztratila tak si toho važ hele!xD
Nemáš hlas jako muž! Náhodou jen je trochu hrubější, ale jinak úplně normální :D a to jméno se ke kaktusu fakt hodí *zajímá ji jak na to přišla a navíc to jméno ani neumí přečíst, ale tak nevadí :D *
A nezapomínej na to, že nás tu máš. Budeme vždy stát za tebou. :)

4 Penny Penny | Web | 22. srpna 2016 v 10:46 | Reagovat

Jsem strašně ráda, že sis to užila! :) Strašně miluji dopisy xD Takže jsem ráda, že se ti líbí a že se vlastně celkově známe- i když jsme se nikdy neviděli, ale i tak.
Mužský hlas určitě nemáš :) Jinak ty kaktusy si pojmenovala nádherně :D  Zvlášt' ten Chanyeol se hodí :D

5 beepinka beepinka | Web | 27. srpna 2016 v 12:21 | Reagovat

Páni to je krásný článek! Úplně mám skoro slzy v očích,protože tak nějak chápu,jak se občas cítíš. A jsem moc ráda,že máš kolem sebe takhle skvělé kamarádky,které se dokonce rozhodly ti ukázat,jak moc jim na tobě záleží a daly ti dopisy. To je fakt krásný. Miluju blog,protože jsem díky němu obklopená plno lidmi,kteří jsou zkrátka úžasní.
Jinak co se týče těch kaktusů...to je bomba :D! Exo kaktusy :D :´D přijde mi to neskutečně roztomilé :D!
Btw máš nádherný dess *-*
Jo a Taehyung je prostě nejvíc dokonalý!!!! *-* ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama