mm.. přehnaně pozitivní článek (*˘︶˘*)

1. října 2016 v 11:05 | _asuka |  still breathing.
-Protože mě něco osvítilo, napsala jsem tenhle až moc pozitivní článek. Možná to jsou ale jen kecy, který se nesplní.. Takže je to asi uplně zbytečný článek, ale nekazte mi dobrou náladu.-
Ayoo~~
Prvně by jsem chtěla poděkovat za komentáře u předešlého článku.. Vážně mi to pomohlo cítit se líp a navíc mě to i trklo k tomu, aby jsem se nějak rozhodla. Asi nedokážu člověka, kterého znám celý život, ze dne na den vykopnout ze života. A i kdyby jsem to dokázala, tak to tak prostě nejde. Začnu pomalu. Nebudu nad ní víc myslet a trápit se. Budu žít jako by tu vlastně nebyla. Je tu tolik nových lidí, které mám ráda, takže budu myslet na ně. Ať už jsou na druhém konci republiky nebo ne. Nebudu se trápit tím, co dělá ona a nebudu si všímat srovnávání nás dvou. Vlastně jsem nikdy nepochopila, jak nás lidé mohli srovnávat. Nikdy jsme se nepodobaly ani v těch nejmenších maličkostech. Nikdy nebyla nijak výrazná, vím, že by jsem dokázala být výraznější. Jenže to jsem nikdy nechtěla, takže jsem se nechala od ostatních ušlapat. A nakonec i od ní.


Zamyslela jsem se nad tím, co hezkého mi dala její přítomnost za poslední 2-3 roky. No, za ty roky jsem se asi nejvíc změnila. Nejde jen o čtení knih, anime, kpop, doramy a bůh ví co ještě. Začala jsem víc přemýšlet o budoucnosti. To je asi můj problém, neumím žít uplně v přítomnosti. Když se netrápím minulostí tak sním o budoucnosti. Ale... Už i to mám na seznamu věcí, které chci změnit.
Vlastně se za tu dobu dost věcí stalo. Krom toho, co jsem vypsala nahoře, jsem také stihla propadnout metalu. A to poměrně dost. To byl asi takovej ten první krok k tomu, začít žít věcma, co máte rádi. Aby jsem se přiznala, nechala jsem se dřív strašně ovlivňovat. Nejen , ale i ostatníma. Jako takový jednoduchý příklad vám můžu sdělit to, že jsem jako malá milovala kočky. Vážně jsem je milovala a moje největší přání bylo mít kočku. Jenže.. Ona milovala psy. A nebyla sama. Všichni okolo mě měli psa a nikoho nezajímaly ty krásné kočky. Pořád mi do hlavy tloukly, jak je pes lepší než kočka. A já jsem samozřejmě po nějaké době otočila a začala taky být zastáncem psů. Nějak mě to už netrápí. Mám psa, ale ke své lásce ke kočkám jsem se vrátila. Nebo jsem možná přestala řešit, jestli to zvíře štěká nebo ne. Je to jedno.
Ale takhle jsem změnila své názory a postoje ve spoustě věcech. Ale už odmala jsem měla ráda rock a ty pomalý songy mě prostě nebrali. Ale protože to nikdo okolo mě neposlouchal, vsugerovala jsem si, že je to špatně. Že holka nemůže poslouchat rock, metal, punk, apod. Ale najednou mi to bylo jedno. Dovolila jsem si poslouchat to. Dovolila jsem si začít mít ráda věci, které ostatní okolo mě neměli rádi. Pak to už šlo samo. Začala jsem myslet svojí hlavou.
No a.. Nevím jak se to přesně stalo, ale najednou jsem slintala nad několika naprosto dokonalejma asiatama. To jste ale už slyšeli, jak jsem přišla ke kpopu. Ale i tak si někdy zajedu do svého starýho seznamu skladeb a pustim si to.
Za ty roky jsem se prostě konečně začala zajímat o věci, co baví mě a ne ostatní. Zase ale na druhou stranu.. Přišla jsem o spoustu lidí. Hodně lidí v mém životě bylo najednou na druhé straně než já. Nelituju toho, protože jsem aspoň zjistila, že na mojí straně nikdy nebyli. Dokázali skousnout, že jsem začala myslet sama, ale já nezvládla být s nimi dál. Vidím jak lidé, kterým by jsem řekla všechno na světě, na mě koukají, jako na cizího člověka. Na někoho divného se špatnými názory. Jsou špatné, já vím. Jsou z mojí hlavy a v mojí hlavě to v pořádku není. Vždycky jsem to věděla. Nemuseli jste mi to připomínat.
Ale začala jsem tím, co mi dala ona za ty roky. Dala mi spoustu společných chvil, spoustu svého času a v neposlední řádě mě obdarovala hodinama pláče nad naším přátelstvím. Ať si to všechno nechá. Ať mi už dál necpe svejch užasnejch deset kilo, co shodila. Ať mi necpe její kamarády, myšlenky, názory a problémy. Nezajímají mě a ani nebudou. Ona mi možná do očí nikdy neřekla, že jí jsem ukradená. Místo toho mi dala jasně najevo, že jsem ta špatná, co překáží. Ale já jí to klidně řeknu, když to bude daná situace vyžadovat. Jak jsem už zmínila - nebudu na ní myslet a trápit se jí. Když se potkáme, tak ji pozdravím a povedu s ní řeč jako s každým jiným nedůležitým člověkem v mém životě. Protože ona už důležitá není. Ať mám třeba i 100 kilo, to blbý fitko oželím. Nestojí mi to za to. Budu mít v hlavě zase místo pro lidi, co mě umí rozveselit. Ať jsem jakákoli.
Myslím, že pro to víc teď udělat nedokážu. Ani nevím, jak dlouho mi to vydrží. Možná, že se tu za pár dní objeví článek, kde ji budu zase zmiňovat. Ale já se budu snažit. Tohle je poslední článek, co se týká jenom jí. Možná jí někde zase zmíním, ale už o ní nebudu psát. Možná pak budu přidávat míň článků, protože o ní je jich tu fakt hodně. Ale teď mám pár věcí do budoucna připravených, takže se tím nebudu trápit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Teranosuke Unko Teranosuke Unko | 3. října 2016 v 22:08 | Reagovat

Jsem ráda, že jsi se nějak rozhodla :).
Lidé se mění, jak my tak i ti kolem nás. Ale hlavní je se nepřestat hýbat dál :).

2 beepinka beepinka | Web | 4. října 2016 v 12:36 | Reagovat

Správné rozhodnutí! Jen tak dál! :) Vykašli se na ní a buď jen a jen sama sebou! ♥

Btw: krásný dess!!! ^3^

3 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 5. října 2016 v 14:23 | Reagovat

Přesně, souhlas!
Asi proto, že jsem udělala přesně to samé. Prostě, když jsi ve vztahu utiskovaná, musíš po nějaké době ven, protože by ti to jenom škodilo. Je těžší se tím prodrat, ale určitě to zvládneš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama