one year with cry-cry. [1st birthday]

10. ledna 2017 v 7:13 | asuka |  still breathing.


Když jsem si v roce 2014 zakládala svůj první blog, nemyslela jsem si, že by mi to vydrželo déle jak měsíc.

Když jsem si zakládala cry-cry, nenapadlo mě, že se do blogovaní ponořím víc, než kdy předtím.

Proto na mém blogu najdete jen nějakej přívítací shit a ne pořádnej článek. Měla jsem v plánu nechat tu jeden jednoduchej design a občas něco přidat. Nebrala jsem to nějak vážně. Pár lidí, co mě znali ze starého blogu, měli radost, že se vracím. Ale já vlastně ani neměla v plánu trávit zde nějaké větší množství času. Neměla jsem tušení, co bych tu měla vydávat. Asi jsem prostě chtěla mít místo, kde bych mohla psát o kpopu as svým nudným životě.

Jenže je to rok a všem je asi jasný, že to dopadlo trochu jinak. Nikdy jsem článek na oslavu narozenin blogu nepsala. A tbh, nevím, co by měl takový článek obsahovat. Moje hlava prostě nedokáže přijít s něčím speciálním. Takže co teď?

Přemýšleli jste někdy, jak chcete aby váš blog vypadal a působil? Jak chcete, aby se tu čtenář cítil? Když tak koukám na některé blogy, napadá mě, že můj blog není ničím zvláštní. Někdo dává přednost zaplácanému menu a někdo tam nemá v podstatě nic. Ale co se hodí k mému blogu? Někdo do článku háže hastagy a někdo si vyhrává s krásou češtiny.
Ale můj blog je asi specifický jen tím, že pořád všechno měním a nevím, co tu vlastně chci. Mám představu o tom, jak chci aby moje články vypadali, ale žádný nápad není z mé hlavy. Co se mi líbí teď, to se mi nebude líbit za měsíc.

Není to smutný? (omg, já pořád přemejšlim na shitama) Já vlastně myslím, že nejsem typ, co by si měl vést blog. S klidným srdcem můžu říct, že jsem za celý svůj život nenašla věc, co by mi šla a zároveň mě bavila. Ráda píšu povídky, ale nejde mi to. Ráda dělám layouty, ale nejde mi to. Miluju jazyky, ale pro můj mozek je pochopitelnější matika než cizí jazyk. Na sporty jsem poleno. Jako malá jsem chodila tancovat, ale já neumím tancovat. V kuchyni jsem k pláči a žehličku mi do ruky radši nedávejte vůbec. Neumím komunikovat s lidma. Bojím se tolika věcí. Ráda mluvím, ale stejně jsem vždycky jediná, kdo u stolu mlčí a poslouchá ostatní. Moje odhodlání něco dokázat, něco dělat, je na bodu mrazu.

Takže proč mám vlastně blog? Další věc na seznamu věcí, který nejsou pro mě. Asi - asi kvůli těm lidem. Blog mi dal kamarády. Já vím, že to tu prostě nebude nikdy nějakej skvost. Vím, že můj smysl pro humor není dobrej. Vím, že přemýšlím nad uplnejma nesmyslama. Ale i tak tu jsou lidi, co sem občas zabloudí.
Chci poděkovat Yuki a Adís - já vím, že vám to říkám pořád, ale asi si prostě musíte zvyknout na to, že vám budu pořád děkovat, za to že tu jste. Všechny jsem si vedli blog na stejné téma - anime a povídky. Jenže teď, po dvou letech, co se známe, už nemáme tolik společného. Každá máme své problémy, se kterýma se každá vypořádáváme uplně jinak. Možná, že jediná věc, na který jsme se dokázaly všechny shodnout téměř vždy, jsou kluci. Ať už v knihách nebo jen tak z googlu. Pojďme spolu strávit další rok, společně.
Samozřejmě nemůžu zapomenou ta Awit, která tu je taky celý ten rok. Jedna z mála osob, který je ochotná psát si hodiny o tom, co se sebou Baekhyun do prdele dělá a nebo jak se Daehyun směje. Fuck. Asi bych ti měla poděkovat i za to, že mi nejvíc pomáháš s depkama ze střední školy. Já vím, že prostě jen chceš, abych chodila na stejnou školu jako ty. A můžeš za to, že jsem rozhodnutá na ní fakt jít. Člověk jako já bude na intru asi trpět, ale nechte mě věřit tomu, že to nebude tak strašný. Ale prstě jen díky, že jsem tě mohla poznat.
Poděkovat musím ale i dalším lidem - Unko, která je vlastně jediná, pro kterou píšu články o anime. Beepince, která si udělá vždycky čas a zabloudí sem, i když sama neví, co dřív. A samozřejmě všem ostatním, co tu nechávají své komentáře a podporují mě.

Tohle je přesně sedmdesátý článek, co zde vydávám. Sice věřím tomu, že většina je tak otřesná, že by bylo vhodné je vymazat, ale já nemám to srdce. Další věc, co mi dělá radost, je to, že mám za ten rok přes 3600 návštěv. Tolik jsem neměla nikdy na žádném blogu, takže jsem za to vážně vděčná. Představa, že tu někdo tráví svůj volný čas je neskutečná. Já blogu věnuju velké množství času, vlastně i větší, než bych chtěla, ale snad to aspoň k něčemu je. Doufám, že rok 2017 přinese spoustu nových věcí, na které budem všichni rádi vzpomínat. Samozřejmě i mimo blog.

Přála bych si, aby se mi na blogu líbilo i nadále. Thanks.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gabriella Gabriella | Web | 14. ledna 2017 v 21:42 | Reagovat

Jak dlouho to už je? Rok? Ne spíše už dva, že? Teď si nejsem určitě jistá. Ale jsem ráda, že jsem tebe a Adís mohla poznat. A je pravda, že si píšeme celkově méně a méně. Každá má své problémy, ale i tak si pomáháme a to je hlavní. Jsme tu pro sebe. Ano říkám to vždy, ale je to tak. Jsem tu a BUDU TU PRO TEBE VŽDY. NA TO NEZAPOMÍNEJ ANO?  :) mám tě ráda

2 beepinka beepinka | Web | 19. ledna 2017 v 19:00 | Reagovat

A budu tu pořád ♥. Já se vždycky ráda stavím ♥
Jsem moc ráda,že sis blog založila ^^. Mám to tu moc ráda a rozhodně si nemyslím,že tvůj blog je nijaký či neoriginální...podle mě je osobitý..,protože je tvůj. Je originální,protože ho píšeš ty. Je plný tvých pocitů a myšlenek ...prostě tebe. Jsi skvělá osoba. Pamatuj si to a věř si. ♥
Přeju všechno nejlepší k 1. narozeninám blogu a doufám,že sem budu moct chodit ještě dlouho ^^. Zanedlouho můj bloček oslaví 4. narozeniny. ^^ haha :3 je to super pocit. Ještě musím pochválit tvůj krásný dess ^^!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama