i'm still breathing

19. dubna 2017 v 17:57 | asuka |  still breathing.


Tak co, děcka? Jak jde život?
Po dlouhé době se ozývám ze záhrobí s dalším úžasným výkecem z mého života. Stalo se pár věcí, které bych chtěla určitě zmínit, takže doufám, že na nic nezapomenu. huh.

Nejdříve bych chtěla začít tím, jak se vlastně mám. Well, i'm actually dying. Jakože opravdu. Konec března a celý duben jsem v podstatě probrečela. Chtěla bych sem napsat, proč vlastně, ale po několika neúspěšných pokusech jsem to vzdala. Dokonce jsem si naivně myslela, že se svěřím svojí jediný kamarádce, kterou mám při sobě. Jsem to jenom já, nebo máte taky výčitky svědomí, když mluvíte o svých pocitech? Dopadlo to tak, že jsem se rozbrečela a stejně jí to neřekla. Nejradši bych si dala pár facek, že jsem o tom před ní začala. Možná to sem napíšu někdy jindy. Zatím asi stačí říct jen to, že mám pocit jako bych umírala, zevnitř. Je to fun jak svině, zkuste to někdy.

Nesmím vynechat přijímačky, kvůli kterým jsem tu vlastně nebyla. Tbh byla jsem jen líná. Podělala jsem to asi nejvíc, jak to šlo. Druhou polovinu března a duben jsem strávila děláním snad všech testů, co cermat vydal za poslední tři roky. První test jsem napsala na nějakejch 22 bodů z 50, což bylo dost blbý. Tem poslední, co jsem dělala ani ne týden před prvním termínem, jsem napsala na 40. Nebudu kecat, vím, že bych se na to asi líp nepřipravila, takže jsem ráda, že to mám za sebou. První termín byl maso. Myslela jsem si, jak nejsem naučená, jenže ten test z matiky byl uplně jinej než ty zkurvený ilustrační testy. Ty byly naprosto pochopitelný a systematicky dělaný, žádný super logický cvičení, dobrý úlohy. Ale navíc je tu to, že nejsem schopná zvládat stresový situace. Jakmile jsem ti matiku odevzdala, byla jsem totálně v piči. Všechno, co se natipovat dalo, jsem si tipla, vypočítala dvě rovnice a dopočítala úhel, zbytek jsem neměla radši vůbec. Čeština byla, díky bohu, vcelku ok.
Druhej termín byl o něco lepší, ale co si budeme povídat, žádná sláva to nebude. Sice si už psychicky připravuju na to, že nejspíš půjdu do druhýho kola, ale teď mě zajímá jen to, že už to mám za sebou.

Mezi příjímačkama jsem taky "slavila" svoje patnáctý narozeniny. Ještě před pár rokama jsem si myslela, jaká to nebude kalba. Kamarádi, chlast a tak. Well, nemám kamarády se kterýma bych to slavila a chlast mi nechutná. Nečekaně - dali jsme si doma dort a jinak to byl den jako každej jinej. Zatímco všichni v mým okolí, který slavili patnáctý narozeniny, jsou radostí bez sebe z toho, že můžou jít kalit, já mám strach z toho, že budu muset dojít na úřad udělat si občanku.
Možná bych se ale mohla pochlubit i nějakými dárky - dostala jsem krém na ruce, zatímco řasenku použiju jendou za rok na štědrej den, ruce si můžu matlat pořád, i když to není potřeba. huh. Jinak se mi asi čtyři dny před narozkama rozbila žehlička na vlasy, takže tu jsem taky dostala. Hodinky, který jsem si vybrala a ještě pár drobností.
Jinak bych chtěla poděkovat všem, co mi popřáli. Vlastně mi většinou popřeje jen pár lidí, ale letos mi jich popřálo víc, než kdy jindy. Thanks ♥ opravdu jsem měla radost.

A abych nezapomněla, poslední týden v březnu jsem strávila ve Francii na horách. Stresovala jsem se kvůli tomu už od vánoc. Jakože doslova. Nakonec to nebylo až zas tak špatný. Hory byly samozřejmě super, co se týče lidí.. Asi stačí říct jen to, že jsem si potřebovala dát další balíček kapesníků pod polštář. Jednou si vybrečím oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yuki Yuki | Web | 22. dubna 2017 v 18:03 | Reagovat

Ještě jednou všechno nejlepší zlato ♥ ať je tento rok pro tebe úžasný.
Já jsem taky byla z těch testů vystreslá a jsem pořád, ale snad to dopadne dobře!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama